Payton Pritchard, rezervní rozehrávač Celtics, loni v izolacích dosáhl nejlepší efektivity v celé lize. Jeho 58,6 % efektivní střelby z pole předčilo i Nikolu Jokiće (57,1 %), Shaie Gilgeous-Alexandera (56,4 %) i Luku Dončiće (55,8 %). Podle NBA.com v sezóně 2025/26 zaznamenal 1,11 bodu na izolační držení, což bylo třetí nejvíc v lize za Dončićem a Gilgeous-Alexanderem. Přitom patří mezi nejmenší hráče v NBA.
Když Pritchard v dubnu sledoval z lavičky třetí zápas první kola play-off proti Philadelphii, všiml si, že se k němu někdo přiblížil. Byl to Allen Iverson, také drobný, v černém oblečení a s náhrdelníkem s římskou trojkou. Podle Pritcharda mu řekl: „Jsi nejchladnější bílý kluk, jakého jsem kdy viděl.“ Pritchard si v tu chvíli pomyslel: „To je AI.“
Celtics v tom zápase vedli 103:98 a zbývala necelá minuta. Pritchard tehdy trefil step-back trojku z 26 stop jen těsně před koncem. Komentátor Eric Collins v přenosu zakřičel: „On je vrah!“ Pritchard v tom zápase skóroval pět trojek. Ve čtvrtém zápase pak trefil jednonohou trojku na konci první čtvrtiny a s kariérním maximem 32 bodů dovedl tým k vítězství.
Trénink v horkém sále
Pritchard hraje z lavičky, protože tam dlouhodobě patří. Před dvěma sezónami získal cenu pro nejlepšího hráče z lavičky. Loni ale nastoupil v základní pětce v 50 zápasech, poté co Jrue Holiday odešel do Portlandu a Jayson Tatum si přetrhl Achillovu šlachu. Trenér asistent Sam Cassell o něm říká: „Je to šest stop a jeden palec, a to ještě mokrý.“ Jeho slova nejsou přesná, ale přesto v nich něco je.
Pritchard každé léto pořádá náročné tréninky v nenápadných tělocvičnách. Nejraději vybírá sály bez klimatizace. Před několika lety v jeho rodném West Linnu v Oregonu zuřila vlna veder a v tělocvičně jeho střední školy se teplota vyšplhala na 120 stupňů. „Je tam něco na vlhké tělocvičně,“ říká.
Letos v červnu přišel na střední školu na jihovýchodním cípu Cape Cod už v 6:45 ráno. Jeho trenér Michael Soares musel počkat, než dveře otevře zaměstnanec školy. Pritchard si na tréninky vybírá hlavně nenápadné tělocvičny a zve k nim hráče z druhé a třetí divize NCAA, zahraniční hráče i kamarády z domova. Hradí jim cestu, protože chce soupeře, kteří hrají tvrdě a vytrvale.
Pritchard trénuje zhruba dvě hodiny třikrát týdně a absolvuje kolem 150 držení. Obíhá kruhy kolem koše, střílí z různých pozic a pořád hledá prostor. Pokud na konci dne netrefí pod 60 % střel, jeho obránci si v restauraci Chipotle objednají jídlo, které mu pak zaplatí. Podle vlastních odhadů už proti hráčům z Evropy i profesionálním trenérům odehrál desítky tisíc jeden na jednoho.
Asistent generálního manažera Celtics Dave Lewin ho srovnává s Kyriem Irvingem. Lewin v začátcích kariéry působil v Clevelandu a Irving tam často trénoval jeden na jednoho i v noci. „Jsou zjevně různí,“ říká Lewin, „ale v tom, jak k tomu přistupují jako k rozvoji dovedností, jsou to dva hráči, které jsem to dělat viděl nejvíc.“
Od střední školy k Blakeovi
Pritchardova posedlost začala už na střední škole. Trénoval v tělocvičně ClubSport nedaleko West Linnu. Jeho bývalý trenér Eric Viuhkola říká, že nevypadal jako fyzický fenomén. „Nebyl to LeBron James, který by vešel do tělocvičny.“ Přesto si ho všiml bývalý hráč NBA Steve Blake, který tehdy ukončoval 13letou kariéru. Blake si s ním v létě před druhým ročníkem chodil zahrát, třikrát až čtyřikrát týdně. Pritchard prohrával, a když se mu to nelíbilo, chtěl se vrátit.
„Každý den mě to ničilo,“ říká. Svůj cíl si stanovil jasně: porazit Blakea ještě v tom létě. Brian Scalabrine, který dnes pracuje jako televizní analytik Celtics, to komentuje takto: „Myslel si, že patnáctiletý kluk porazí hráče NBA. To je přece bláznivé.“ Pritchard Blakea nikdy neporazil, ale vždycky se vracel.
Jiný příběh se odehrál také na střední. Pritchard přišel na trénink s obvázanýma rukama. Jeho otec Terry mu sehnal těžké míče na zlepšení driblingu a Pritchard s nimi dribloval tak dlouho, až si odřel kůži. „Když nekrvácím, tak nezkouším dost,“ říkal si tehdy.
Spoluhráč Brooks DeBisschop si všiml, že Pritchard sedí v lavici a protahuje se. Vysvětlil mu, že zlepšuje pohyblivost kyčlí. Stejně tak využíval přestávku na obědě k plyometrii na atletické dráze. Inspiroval se tím, že Russell Westbrook mezi druhým a třetím ročníkem udělal velký skok.
Pritchard tvrdí, že mezi těmito souboji s Blakem, protahováním ve škole a obědovými tréninky a jeho dnešní posedlostí jeden na jednoho existuje přímá linie. Jeho hra je pro něj jako mikroskop, pod kterým může studovat každý detail.
Práce s tělem soupeře
V pátém zápase minulé série proti Philadelphii Pritchard prudce vnikl pod koš a odstřihl se od Joela Embiida. Embiid je o 11 palců vyšší a o 75 liber těžší. Pritchard do něj opřel rameno a Embiid odletěl zpátky o pět či šest stop. „Odstrčil Joela Embiida z jeho pozice, aby měl střelu z ní,“ říká Scalabrine. „Asi by to LeBron neudělal.“
Soares to vysvětluje tak, že Pritchard nemá výjimečnou sílu. „Lidé říkají, že je jeden z nejsilnějších hráčů na kilogram. Ale on prostě ví, jak využít pohyb těla soupeře proti němu.“
Scalabrine dodává, že Pritchard je v NBA naprostou výjimkou. Loni mezi 57 hráči, kteří vystřelili alespoň 200 střel z vymezeného prostoru pod košem, skončil třetí s úspěšností 56 %, za Jokićem a Kevinem Durantem. V posledních sekundách útoků byl také nebezpečný: v sezóně 2025/26 trefil 86 střel, když na hodinách zbývaly čtyři nebo méně sekund. Jeho efektivita 51,6 % byla druhá nejlepší mezi hráči s alespoň 100 pokusy, hned za Jalenem Brunsonem (51,7 %), podle výzkumu ESPN.
„Payton dokáže vzít něco, co by nemělo být možné, a propracovat se tím, takže to nejen přežije, ale i prospívá,“ říká Scalabrine. „Je to divoch, když jde o to, jak pracuje.“
Jak se připravuje na novou sezónu
Pritchard není kouzelník, spíš fanatik, říká Scalabrine. I během sezóny po tréninku Celtics nabízí hráčům, že si s ním zahrají jeden na jednoho. Podle Scalabrina je jako ztracené štěně: „Chcete si zahrát jeden na jednoho? Chce si někdo zahrát jeden na jednoho?“
Loni se rookie John Tonje chystal na oběd po tréninku v Auerbach Center, když ho asistent trenéra zavolal zpět. Měl hlídat Pritcharda. Tonje se těšil, že to bude zábava. Pritchard ale vsítil 17 střel v řadě. „Ten chlap nezmazal,“ říká Tonje. „Bylo to ponižující.“ Trenér Joe Mazzulla celou akci sledoval z poloviny hřiště se zkříženýma rukama. Pro něj to byl projev nadšení.
Pritchard pokračuje i letos. Trenér Mazzulla říká: „Od nás chceme čím dál víc. Dokáže převzít roli, kterou tým zrovna potřebuje.“ Po odchodu Jaylena Browna do Philadelphie a při nepřítomnosti Tatuma, který se teprve vrací, bude Pritchard jednou z klíčových opor. Paul George přišel do týmu, ale je mu 36 let a jeho kariéra už pomalu klesá.
Pritchard navíc miluje pochybovače. Na střední měl seznam kritiků, kteří ho označovali za příliš malého, pomalého a nedostatečného. Ani jeho otec se do něj nevešel, když navrhl, aby se podíval na univerzity Ivy League. Jeden skaut navíc napsal jeho trenérovi z vysoké školy, že Pritchard nebude hrát NBA a možná dokáže být dobrým hráčem v Evropě. Pritchard to dodnes připomíná. „Vždycky jsou pochybovači,“ říká. „Vždycky existuje další krok, o kterém si lidé myslí, že ho nezvládneš. Tak ho hledáš a najdeš ho.“
Nový kapitán a nový kontrakt
Na konci září, dva dny po začátku tréninkového kempu, se Pritchard a Mazzulla bavili na tréninkovém hřišti. Mazzulla, který je obecně velmi vážný, se během rozhovoru usmál. „Vsadím se vždycky na Payton,“ říká.
Ne vždy to tak bylo. Když byl Mazzulla ještě asistentem, hrál často 5 na 5. Při jedné hře se s Pritchardem pohádal. „Nedělej z lidí lepší hráče,“ řekl mu tehdy. Pritchard se ohradil, že dřel celé roky. Jeho touha přepracovat soupeře se ale občas obracela proti týmu. Bývalý asistent z Oregonu Zack Gonzales vzpomíná, že Pritchard se jako starší hráč snažil den za dnem zlomit mladšího rozehrávače. „Jeho cílem bylo, aby ten kluk brečel,“ říká.
S přibývajícím věkem a zkušenostmi se jeho přístup změkl. Mazzulla mu poslal dopis s nabídkou smíření a Pritchard se k tomu teď staví vstřícněji. Mike Conley, který letos přišel do Bostonu, o něm říká: „Je to naprostá pohroma, když jde o to zlepšovat svou hru.“
Právě tato posedlost ho přivedla až sem. Nyní má dvouletou smlouvu v hodnotě 44,2 milionu dolarů, která ho v Celtics udrží až do roku 2030. Stává se tak jednou z opor týmu pro budoucnost.
„Nemůžu se probudit,“ říká, „a být Wembym.“